Po smrti Jana Dětřicha Petřvaldského v roce 1734 zdědil buchlovské a žeravické panství jeho prvorozený syn Zikmund Karel. Zikmund Karel, narozdíl od svého otce, příliš neupevňoval prestiž svého rodu prostřednictvím kariéry v zemských úřadech či okázalým životním stylem. Byly mu blízké záliby v magii, okultismu, horoskopech a v posledních letech života také v hluboké náboženské exaltovanosti. Tu mohl do značné míry ovlivnit i jeho sňatek se sestrou salzburského arcibiskupa Zikmunda Schrattenbacha a olomouckého biskupa kardinála Rudolfa Schrattenbacha, zbožnou hraběnkou Marií Krescencií.

Intelektuální zájmy a náboženské zanícení hraběte Zikmunda Karla Petřvaldského předurčily jeho synovi Bernardu Janovi důkladné vzdělání na jezuitských školách v Olomouci. Vrcholem jeho vzdělání byla tak zvaná grand tour neboli kavalírská cesta, během níž procestoval několik německých států, Nizozemí a Francii. Po návratu z cest v roce 1762 převzal rodinný majetek, ke kterému bylo v roce 1761 připojeno impozantní dědictví po strýci Amatu Antonínovi Petřvaldském v podobě panství Střílky, Roštín, Cetechovice, Dolní Moštěnice, Kostelec, Přerov, Tovačov a Žadovice. Nadaný hrabě zvýšil rodinný lesk i získáním titulu císařského komořího, který po létech otevřel Petřvaldským cestu k vídeňskému dvoru. Jeho úspěchy podnítily i další úpravy buchlovického zámku, kde byla vytvořena barokní zahrada s oranžérií. Slibně započatý vzestup Petřvaldských však ukončila Bernardova předčasná smrt v květnu roku 1763. Větší část majetku posledního hraběte Petřvaldského poté získala hraběcí rodina Kuenburků.

Po předčasné smrti hraběte Bernarda se majitelkou Buchlova a Žeravic stala jeho mladší sestra Marie Terezie. Po smrti svého prvního manžela, „moravského Herkula“ Leopolda hraběte Otislava z Kopenic, se v roce 1744 podruhé vdala za Prospera hraběte Berchtolda z Uherčic, majitele Želetic, Žirošic, Tučap, Nezdašova a Stráže nad Nežárkou, kde prožila většinu manželství. Nedlouho po převzetí moravského majetku, který spravovala pro své nezletilé děti, se nedaleko hradu Buchlova zabila pádem z koně. Ještě téhož roku proslul její manžel Prosper Berchtold velmi „nekonvenčním“ sňatkem s pokřtěnou židovkou Teklou Gottliebovou. Podle pozůstalostního ocenění jejího majetku mělo buchlovské panství hodnotu závratných 350 000 zlatých.

Starší dcera hraběte Bernarda a Marie Terezie Petřvaldských z Petřvaldu, byla na základě rodinné smlouvy vyplacena a za získané peníze pro sebe v roce 1766 zakoupila panství Hoštice. Po smrti své sestry získali někdejší majetek Petřvaldských, rozdělený na několik podílů, její synovci a neteře. Neefektivní správa majetku se brzy ukázala jako značně prodělečná, a proto bylo panství Buchlov a Žeravice podle tehdejší obvyklé praxe odprodáno nejbližší příbuzné. Marie Eleonora, která zůstala po celý život svobodná, spravovala buchlovské panství až do své smrti roku 1800. V poslední vůli odkázala panství svému synovci Leopoldu hraběti Berchtoldovi, který na její počest a na počest jejího vymřelého rodu nechal v roce 1800 vytvořit dedikační nápis na obelisku v sentimentální zámecké zahradě podle návrhu významného brněnského sochaře Ondřeje Schweigla.